Vyznání vin
Vyznáváš, že se proviňuješ proti svým bližním, že také neseš vinu za bídu tohoto světa?
Je-li tomu tak, odpověz: Vyznávám.
Věříš, že Pán Ježíš Kristus přináší možnost opustit staré, možnost nového života také pro tebe.
Jestliže ano, odpověz: Věřím.
Chceš odpustit všem, kdo se proti tobě provinili.
Je-li tomu tak, odpověz: Odpouštím.
Bože, vyznáváme, že plamen tvého Ducha často zhášíme.
Místo abychom druhé zapalovali, sami býváme chladní. Vůči tobě, vůči bližním.
Ty jsi své učedníky spojil jedním Duchem, a my stále setrváváme v rozdělení a nepřátelství.
Nedovedeme v různosti a jinakosti druhých vidět obohacení, nedovedeme respektovat tolerovat a milovat. Ty víš, jak moc bývá naše jednání bezduché.
Kdo vyznáváte před Bohem a před bratry a sestrami svůj hřích, řekněte to nahlas: Vyznávám.
Ty nás neopouštíš, nenecháváš nás zmrznout v zimě našich provinění, rozbitých vztahů, zklamaných nadějí.
Ale posíláš svého Ducha, aby nás znovu zahříval a rozněcoval, rozhýbával.
Kdo věříte ve stále přítomnou a v Duchu svatém přicházející moc Boží lásky, řekněte to nahlas: Věřím.
Sami žijeme z odpuštění.
Sami spoléháme na odpuštění tvé i všech okolo nás.
Ani my nechceme počítat křivdy a provinění, kterých se na nás druzí dopustili.
Ke svému ochotě odpustit se přiznejte nahlas: Odpouštím, s pomocí Ducha svatého.
Děkujeme, Pane, za naději, kterou smíme mít v Kristově vzkříšení.
Děkujeme za jistotu, že nic těžkého v tomto životě, ba ani hřích, ani smrt nemají poslední slovo.
Pane, ty víš, jak často se nám tato naděje ztrácí, jak často se bojíme budoucnosti.
Zapadáme do starostí všedních dnů.
Nezřídka se z nás stávají sobci.
Přepadá nás nejistota a strach.
S lecčíms si nevíme rady.
Hledáme chyby na všech a na všem okolo.
Leccos na nás leží jako balvan.
Prosíme, Hospodine, přijmi nás takové, jací jsme.
Slituj se nad námi.
Odval kameny, které nám stojí v cestě za tebou.
Dej nám vidět světlo, které padá z Kristova vítězství na cestu našich životů.
Dej nám odvahu, abychom byli živí se svým Pánem, abychom se za ním vydali na cestu.
Dopřej nám, abychom u jeho stolu prožili budoucnost jeho království.
Milostivý Bože,
v pokoře se chceme v tuto chvíli rozpomenout na všechny ty situace, kdy naše myšlení, slova i skutky svědčila o všem jiném, jen ne o tom, že jsme tvoji služebníci.
Před tebou, Pane Bože, vyznáváme svůj hřích.
Potvrďme své vyznání společně a hlasitě slovem: Vyznávám.
A přece k tobě přicházíme s nadějí na odpuštění - pro milost tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás byl vzkříšen zahladíš i naše viny.
Potvrďme svou víru společně a hlasitě slovem: Věřím.
Tvoje odpuštění nás vede k tomu, abychom dovedli narovnat vztahy k lidem kolem nás. A tak teď chceme odložit všechen hněv, výčitky i pocit křivdy a odpustit těm, kdo nám ublížili.
Také rozhodnutí odpustit potvrďme společně a hlasitě slovem: Odpouštím.
Všemohoucí Bože,
ty znáš všechny touhy našeho srdce i to, jak se projevují v našich slovech a činech.
Víš, co nám chybí i čeho je při nás až moc.
Tolikrát jsme už slyšeli tvé slovo, a přece je to na nás tak málo poznat.
A tak tě prosíme, skloň se k nám svou milostí.
Věříme, že oběť tvého Syna k tobě můžeme přicházet s prosbou o odpuštění.
Prosíme, daruj nám nový začátek. Amen.
Pane Ježíši Kriste,
tváří v tvář tobě,
který jsi přišel do tohoto světa v pokoře,
tváří v tvář tobě,
který jsi neublížil
a který neodplácíš ránou za ránu
ani zlým slovem za zlé slovo,
ale své nepřátele miluješ a žehnáš jim,
tváří v tvář tobě
poznáváme a vyznáváme svůj hřích.
Vyznáváme všechno to,
co jsme zavinili,
všechna slova, která neměla zaznít,
všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli,
vyznáváme ti svou netrpělivost a svou lhostejnost.
Kdo takto poznáváte svou vinu,
vyznejte to hlasitým: Vyznávám.
Pane Ježíši Kriste,
z evangelia tě poznáváme jako milosrdného,
který se slitovává a odpouští,
nepohoršuje se, ale přijímá.
Proto věříme, že také my
máme v tobě a u tebe
naději, odpuštění i budoucnost.
Kdo takto věříte,
vyznejte to hlasitým: Věřím.
Pane Ježíši Kriste,
protože ty jsi odpustil nám
a nabízíš nám společenství s tebou i s lidmi,
také my chceme odpoustit všem,
kdo se proti nám jakkoli provinili,
a prosíme o odpuštění každého,
komu jsme sami ublížili.
Kdo jste ochotni ke smíření,
vyznejte to hlasitým:
Ano, chci odpustit.
Pane Ježíši Kriste,
ty jsi světlo a není v tobě nejmenší tmy.
V nás je hluboká temnota, ať o tom víme, či ne.
Vyznáváme ti, že se tvému světlu vyhýbáme,
aby nezasvítilo na některá místa našeho života,
které bychom si chtěli nechat sami pro sebe,
stranou od tvých nároků a tvé vůle.
Rozhodujeme se tak pro samotu,
a pak býváme smutní, že jsme sami.
Nechápeme, že s tebou nám bude vždy lépe než bez tebe.
Vyznáváme ti, že náš strach bývá silnější
než touha po tobě a tvé blízkosti.
Prosíme, smiluj se nad námi.
Pomoz nám vystavit se tvému světlu,
tak abychom žili celý svůj život ve tvé přítomnosti
a v záři tvého světla.
Předsedající může vyzvat shromáždění:
Sestry a bratři, kdo se k této modlitbě připojujete,
proste spolu se mnou slovy „Pane, smiluj se nad námi!“
(shromáždění společně odpoví: „Pane, smiluj se nad námi!“)
Pane Ježíši Kriste,
ty víš, že často neumíme
přiznat si pravdu o sobě a přiznat se ke své vině,
i to, jak je pro nás těžké odpustit těm,
kteří nám záměrně i omylem ublížili.
Prosíme, osvěť nás svou pravdou,
ať odhalí každou lež v nás i kolem nás.
Prosíme, dej nám sílu odpustit z hloubi duše;
dej nám i naději, že i nám odpustili nebo odpustí ti,
proti komu jsme se vědomě nebo nevědomě provinili.
Pane Ježíši Kriste,
nabízíš nám svůj pokoj,
takový, jaký náš svět neumí vytvořit.
Shromažďujeme se proto, že z něj a v něm chceme žít.
Pomoz nám jej skutečně přijmout a rozdávat dál.
(společná aklamace „Pane, smiluj se nad námi!“ apod.)
Pane Ježíši Kriste,
když vstoupíš do našeho života,
poznáváme, jak to s námi doopravdy je.
Přiznáváme, že míváme dojem,
Přiznáváme, že míváme dojem,
že nikdo nestojí o to tě následovat.
Ale i nám to někdy přijde těžké.
A když už se k tomu odhodláme,
zdá se nám, že nám stavíš do cesty překážky.
(nebo: … ty mluvíš o nesení kříže.)
Vyznáváme Ti, že je pro nás těžké Ti porozumět,
je nám těžké pochopit,
že abychom s Tebou všechno získali,
musíme se všeho vzdát.
To všechno asi proto,
že zůstáváme v zajetí sebe sama,
že si chceme podržet něco, o co se bojíme,
protože nevidíme, jakou jistotou je společenství s tebou.
Prosíme, odpusť nám.
Pane, věříme, že ve tvých rukou
je nejen naše bolest, ale i naše záchrana.
Proto tě prosíme:
Dej nám svou moudrost,
abychom mohli věci vidět tak, jak je vidíš ty.
Překonej odpor, který klademe.
Pomoz nám zůstávat ve tvé blízkosti.
Upevni naše slabé srdce.
Osvoboď nás od povýšenosti,
od egocentrismu i od břemen našich starostí.
Ježíši Kriste,
ty jsi náš Pán a bratr.
Tvoje láska je větší než naše srdce.
Přijímáš nás takové, jací jsme.
Proto nás osvoboď,
abychom i my sami sebe přijímali
a mohli se obracet k druhým lidem.
Pane, Ty nás znáš.
Prosíme, pomoz nám,
abychom rozuměli sami sobě
a druhým se mohli otevírat.
Pane, Ty nás miluješ.
Proto nám daruj důvěru,
abychom uměli vnímat své temné stránky,
aniž bychom propadali strachu.
Prosíme, odpusť nám pro všechno,
co nás od tebe a od druhých dělí.
Darujnám nové společenství s tebou i s námi navzájem.
O to tě prosíme v důvěře ve tvé milosrdenství.